Never Say Never - 1.díl

8. dubna 2012 v 22:18 | Emily |  NEVER SAY NEVER
Tak je tady první díl mé fan fiction povídky.
Piště prosím do komentářu jak se vám líbila/nelíbila.
Ať vím jestli mám dávat další díly :)




"Ale no tak mamííí!" žadonila jsem.
"Tak dobře." hlesla nakonec mamka a já vyletěla radostí ze sedačky. V rychlosti jsem mámu obejmula, dala ji pusu a utíkala nahoru do svého pokoje. Skočila jsem na postel a začala na ni skákat jako na trampolíně. Stále jsem tomu nemohla uvěřit. Máma mi právě dovolila jet na prázdniny do Londýna. Pojedu se svou nejlepší kamarádkou a budeme bydlet u její tety. Strašně jsem se těšila až jí to řeknu. Vzala jsem svůj blackberry a rychle vyťukala její číslo, které znám nazpaměť.
"Tak co Em? Dovolila ti to?" zeptala se, hned jak zvedla telefon. Řekla jsem si, že ji budu chvilku napínat.
"No víš…" začala jsem a snažila se mluvit aspoň trošku smutně. Jane mi ale hned skočila do řeči.
"Em, jestli mi teď řekneš, že ti to nedovolila a necháš mě jet do Londýna samotnou, přísahám, že tam za pět minut budu a tvoji mámu k tomu donutím." Vychrlila ze sebe. V tu ránu jsem se začala smát.
"Emily?" řekla jen do telefonu a já se mezitím uklidnila.
"No víš, myslím, že ji k ničemu nutit nemusíš. A víš proč? Protože mi to dovolila!" vykřikla jsem a znovu začala skákat na posteli.
"To jako fakt?" zeptala se Jane. V tu ránu začala taky křičet.
"Ani nevíš jak se těším." Přestala jsem skákat. Místo toho jsem si lehla na postel a koukala do stropu.
"Tyhle prázdniny si užijeme na maximum!" zasmála se. "Ale teď už budu muset. Zachvíli musím jít na trénink. Tak se měj." Rozloučila se semnou a zavěsila. Mobil jsem položila zpět na noční stolek a vyskočila z postele. Ze stolu jsem si vzala diář. Posadila jsem se s ním na postel. Vzala jsem si propisku a v diáři označila datum 1.července. Den kdy s Jane odjíždíme do Londýna.
"Už jen tři dny." Řekla jsem si pro sebe a seběhla po schodech dolů do kuchyně. Šla jsem rovnou k lednici. Chvíli jsem do ní koukala. Nakonec jsem si vytáhla jablko a zakousla se do něho. V hlavě jsem si promítala co asi všechno v Londýně s Jane zažiju. Seděla jsem na barové židličce když v tom ke mně přišla máma a usmála se. Ten úsměv jsem poznala. Měla starosti.
"Budu v pohodě." Řekla jsem ji aniž by ona něco řekla.
"Já vím. Ale nikdy jsi nebyla na tak dlouhou dobu pryč." Namítla a objala mě.
"Mami, je mi šestnáct. S Jane budeme bydlet u její tety. Nemůže se nám nic stát." začala jsem ji pro jistotu uklidňovat aby si to náhodou nerozmyslela.
"Ale já vám, že budeš." Usmála se na mě. V tom mě něco napadlo.
"A co kdybys potom na pár dní přijela? Vím, že jsi se, chtěla vždy do Anglie přestěhovat. Tak tam spolu můžeme aspoň strávit pár dní." Usmála jsem se na ni.
"To by mohlo být fajn." Řekla jen. Po tom co nás táta opustil, jsme přestaly jezdit na jakékoliv dovolené. Takže být s mámou aspoň na těch pár dní v Londýně by bylo skvělé.
"No budu muset pomalu jít." Usmála se "Mám schůzku s Johnem." Políbila mě na čelo. John byl mámin přítel. Scházeli se už čtyři měsíce. John je strašně fajn. Mám ho svým způsobem ráda. Zvedla se z barové židličky. Uhladila si černé šaty, vzala si kabelku, do které si schovala mobil a klíče. Ode dveří mi ještě zamávala a odešla. Chvíli jsem jen tak seděla. Nakonec jsem se zvedla, vyhodila ohryzek od jablka a šla zpět do pokoje. Hned jsem se šla posadit za svůj dřevěný stůl. Zapnula jsem si laptop. Najela jsem na stránku twitteru a něco si přečetla. Zkontrolovala jsem si e-mail a skončila jsem na facebooku kde jsem chatovala s Jane a pár kamarády ze školy. S Jane už jsme si všechno plánovaly. Jak projdeme celé město, jak budeme mít snad každý den holčičí večer a jak se seznámíme s novými lidmi. Prostě jsme se těšily tak, až to nemlže být u zdravého člověka normální. Budeme mít nějaké nově zkušenosti. A možná si i vylepšíme angličtinu. Sice obě umíme mluvit plynule anglicky, ale vždy se najdou nějaké chybičky. Bylo už docela pozdě a tak jsem vypnula počítač a šla si lehnout do postele. Zítra je předposlední den školy a já se chtěla aspoň trošku vyspat. I když jsem věděla, že to nebude moc možné. Při tom jak se těším do Londýna. Zachumlala jsem se pod peřinu a do uší si pustila Adele. Pomalu jsem usla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leela | Web | 9. dubna 2012 v 0:12 | Reagovat

tak především krásnej název ♥ obě víme co pro Nialla znamenal že jo? :D
a líbí se mi :) klidně dej další díl, píšeš to moc hezky ;)

2 Mr.Peťo | Web | 9. dubna 2012 v 8:28 | Reagovat

Prajem veselé veľkonončné sviatky :D
PS: SOM CHALAN :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama